Podle DIN 51 502 se maziva označují kódem s pěti prvky.
1) První písmeno (případně dvě písmena) označuje druh aplikace maziva.
K – je pro valivá a kluzná ložiska a kluzné plochy
M – je pro kluzná ložiska a těsnění (nižší nároky než K)
G – je pro uzavřené převody
OG – pro otevřené převody
2) Druhé písmeno (případně dvě písmena) označuje typ základového oleje a přísad. Ne vždy se ale uvádí.
E – esterový olej
FK – fluorované uhlovodíky
HC – syntetické uhlovodíky
PG – polyglykoly
PH – fosfátové estery
SI – silikonový olej
X – ostatní
F – pevná aditiva (např. molybdensulfid, grafit)
P – vysokotlaké (EP ) nebo protioděrové (AW) přísady, které chrání proti zadírání kluzných
kovových ploch při působení vysokých tlaků
3) Číslice uvádí konzistenci maziva
| KONZISTENČNÍ STUPNĚ | KONZISTENCE |
| 00 | polotekutá |
| 0 | velmi měkká |
| 1 | měkká |
| 2 | poloměkká |
| 3 | střední |
| 4 | polohutná |
| 5 | hutná |
| 6 | velmi hutná |
| 7 | tuhá |
4) Čtvrté písmeno značí maximální provozní teplotu a odolnost proti vodě
| OZNAČENÍ | MAXIMÁLNÍ TEPLOTA |
ZMĚNA MAZIVA PŘI PŮSOBENÍ VODY VE 40°C | ZMĚNA MAZIVA PŘI PŮSOBENÍ VODY V 80°C |
| C | 60 °C | žádná až nepatrná | |
| D | 60 °C | průměrná až silná | |
| E | 80 °C | žádná až nepatrná | |
| F | 80 °C | průměrná až silná | |
| G | 100 °C | žádná až nepatrná | |
| H | 100 °C | průměrná až silná | |
| K | 120 °C | žádná až nepatrná | |
| M | 120 °C | průměrná až silná | |
| N | 140 °C |
odolnost proti vodě se neuvádí
|
|
| P | 160 °C | ||
| R | 180 °C | ||
| S | 200 °C | ||
| T | 220 °C | ||
| U | nad 220 °C | ||
5) Poslední číslo uvádí minimální provozní teplotu
Z označení maziva KP 2 N-20 můžeme tedy vyčíst, že se jedná o mazivo na ložiska a kluzné plochy, které v základu tvoří vysokotlaké nebo protioděrové přísady. Má poloměkkou konzistenci a dá se používat v provozních teplotách od -20 do 140°C.
